Menu stránek
TwitterRssFacebook
Menu kategorií
Debutové album Beady Eye s názvem Different Gear, Still Speeding vychází 28.února 2011

Debutové album Beady Eye s názvem Different Gear, Still Speeding vychází 28.února 2011

Jak napovídá titulek, 28. února 2011 vychází debutové album skupiny Beady Eye. Ponese název Different Gear, Still Speeding. Členové kapely se u příležitosti její propagace rozpovídali o vzniku kapely i o desce jako takové. Celý rozhovor si proto můžete přečíst níže.

“Hudba. Všechno je to o hudbě. Po rozpadu Oasis jsme všichni klidně mohli zůstat sedět doma, ale k čemu by nám to bylo. Dali jsme si pár týdnů pauzu a hned potom jsme se vrátili do studia a začali pracovat na nových demonahrávkách. Jsme muzikanti, to je to, co děláme, tak definujeme sami sebe.”

Tak vysvětluje Andy Bell, jeden ze dvou kytaristů Beady Eye, proč tahle kapela musela vzniknout.

“Milujeme muziku,” říká nadšeně Liam Gallagher, hlavní zpěvák Beady Eye. “Ty písničky jsme napsali a nahráli. Jsme nadšení, ne proto, že bychom ukazovali lidem, že se to všechno může dít bez víte koho [Noel Gallagher], ale proto, že zase děláme muziku.”

Kompletní sestava čítá ještě druhého kytaristu, Gema Archera, a bubeníka Chrise Sharrocka. Společně s producentem Stevem Lillywhitem [The La’s, Morrissey, U2] vstoupili Beady Eye v červnu do studia RAK Studios v Londýně a během 12 týdnů vyprodukovali něco, o čem Gem říká “to nejlepší, do čeho jsem se v životě zapojil.”

“Bylo důležité nesedět a neutápět se v minulosti,” říká Liam. “Akorát jsme se vrátili nažhavení z turné Oasis a báli jsme se, že kdybychom si řekli, že až za pár měsíců, nebo příští rok, něco uděláme, ten plamen by vyhořel, nebo bychom se toho prostě zalekli.”

“Nejlepší, jak to udělat, je vrhnout se na to hned, jak se člověk vrátí z turné,” říká Gem.

A výsledek je naprosto úžasný. Třináct hlasitých, zvučných, osvěžujících skladeb. Jednu minutu je to syrový rock’n’roll a hned další klasický pop, drsná Bring The Light inspirovaná Jerry Lee Lewisem a Stones, ve Four Anyone jde o úžasný Merseybeat, The Roller je skvěle nadupaná glamovka ve stylu T-Rex a Millionaire and Four Letter Word báječně šlape. Zní to jako debutová deska kapely, která nedávno začala s hraním a má obrovskou chuť předvést svoji muziku, a přestože každý ze členů kapely se věnuje muzice a nahrávání již dvacet či více let, ”je to přesně tak,” říká Chris Sharrock.

“Některé z těch písniček jsou staré už pár let a některé jsou úplně nové,” vysvětluje Andy. “Když jsme přišli do RAK, bylo to všechno nové a vzrušující. Nikdy předtím jsme tam nebyli a nahrávání ve Studiu 1 bylo úžasné. Člověk stále objevuje nové věci. Nikdy jsem se toho tolik nenaučil, jako při tomhle nahrávání.”

“Měli jsme dost jasnou představu, jak chceme, aby ty písničky vyzněly, a jak by mělo hrát celé album,” dodává Gem. “Bylo to docela dobře připravené. Byli jsme tím naprosto zaujatí.”

“A těšili jsme se, věřili jsme si, šli jsme tam s tím, že si to užijeme,” říká Liam. Tím, kdo je ovlivnil, se netají: dokonce mají písničku, kterou nazvali Beatles And Stones.”

“Jasně, Stones nás na této nahrávce ovlivnili hodně,” říká Liam. “Hodně jsme je poslouchali. Není to tak, že bychom si řekli ‘pojďme udělat desku jako Captain Beefheart’, děláme věci jinak.”

“The La’s nás taky hodně ovlivnili,” říká Andy, “je to jedna z nejlepších kapel, jeden ze základních kamenů hudební scény.”

“A někdy je jednodušší, než popisovat jak chcete, aby něco znělo, říct ‘pamatuješ si na tu melodii z té a té nahrávky, tak chci, aby to znělo’. Child Of The Moon od Stones se takhle objevila jednou nebo dvakrát, stejně tak Little Richard,” dodává Gem.

Jedna písnička, nazvaná The Beat Goes On, kterou napsal Andy Bell, zavání ranými Hollies, je krásná, melodická, silná.

“Na začátku jsme písničky psali jednotlivě,” říká Andy, “ale když jsme na nich začali pracovat společně, tu přidali, tu ubrali, byl to Gem, kdo dopiloval zrovna tuhle.”

“Věc se má tak, že můžeme říct, kdo kterou skladbu napsal, ale jsou to naše společné písničky, tak to děláme, jsou to všechno naše společné melodie.”

Písničky byly nahrány živě hlavně proto, aby zachytily ten určitý moment, spontánnost, energii.

“Steve Lillywhite nás přiměl nahrávat na živo a to bylo dobře, věci jsme nahrávali na tři, čtyři pokusy,” říká Andy.

“Hodně udělalo také živé nahrávání zpěvu,” říká Gem, “což je skvělé, když zároveň hrajete. Není to jako vyplňovat prázdné mezery, hrajete opravdu sladění.”

“Když pokaždé nahráváte stejně,” pokračuje Liam, “začnete s nahráním bicích, potom basa atd. a pokaždé mate stejnou nahrávku. Je vždy přesně načasovaná a sladění je dokonalé, ale nemá to duši, všechno je stále stejné, je to jako kdyby někdo vyšel ven z místnosti, jako autopilot, žádný pohyb a vy v tom musíte pokračovat. Teď v tom mám jasno. V Oasis bych všechno nahrával na 20 pokusů, teď to byly pokusy čtyři a bylo to hotové. I kdybychom měli za producenta Bořka Stavitele, bylo by to všechno tak, jak má. Protože na konci každého dne jsme stále věděli, co děláme, a vše, co musel udělat producent, bylo, že mačkal tlačítka, která nevíme, jak se mačkají.”

Vzhledem k tomu, že všichni členové kapely jsou kytaristé, zpěváci, basisti, producenti a bubeníci, mohl nastat chaos v případě, že by jednotlivci soupeřili o dominanci. Ve skutečnosti ale nikdo ze členů kapely nikdy nechtěl být šéfem.

“Klíčem je, že se nikdo nesmí bát říci něco, když je třeba, aby to bylo řečeno,” říká Liam. “Ať už se to týká muziky nebo čehokoliv jiného v životě, musíte to říct, vytáhnout to ven, vypořádat se s tím. Není nic horšího než být v kapele, kde nemůžete nic říct.”

“Každý z nás je dobrý ve spoustě věcí, ale nikdo neví všechno. Chris hodně dobře komunikoval, občas prohlásil ‘já to tak necítím.’ Párkrát se stalo, že jsme úplně změnili směr, protože ve správnou chvíli řekl správnou věc. Díky němu je ve skladbě Bring The Light ten prvek Eddieho Cochrana. Ale nejvíc dáme ve studiu asi všichni na Gema.”

“Ale je to také o tom, že musíte mít sluch,” říká Gem. “My prostě muziku milujeme. I když zrovna skončíme nahrávání, naladíme a trochu se večer pobavíme, a takhle je to pokaždé.”

Samotné skladby na desku vznikly neuvěřitelně rychle.

“Na jeden zátah jsme to nahráli jako demoverzi, na jeden zátah ve studiu, na jeden zátah smíchali a tady je výsledek,” říká Andy.

“Měli jsme štěstí, že ani jedna z těch nahraných písniček nebyla špatná, všechny hned po nahrávání zněly skvěle. Nic jsme nemuseli předělávat. Vždycky jsme si akorát řekli ‘jo ta je skvělá, další.’”

A jejich nadšení pro nový materiál je obrovské.

“Když slyším z přehrávače novou desku Beady Eye, cítím se božsky,” září Andy. “Mám z toho nutkání rozbíjet věci.”

“Když to poslouchám, je to naprosto úžasné,” říká Gem. “Mám z toho neuvěřitelně skvělý pocit. Naprosto jistě to z člověka tahá jeho vlastnosti z dětství. Nemůžu se dočkat, až vydáme něco nového a budeme to moci poslouchat.”

“Když jsem tuhle desku poslouchal, byla to jedna z mých nejlepších nocí v životě,” dodává Liam. “Kdybychom natáčeli na video lidi, kteří tu desku doma po nocích poslouchali, bylo by to jako Quadrophenia.”

Je samozřejmé, že posluchači budou nahrávku Beady Eye srovnávat s Oasis. Pro mnoho lidí by ten tlak byl jistě příliš velký.

“Nebáli jsme se toho,” říká Andy, “protože jsme si to drželi hodně těsně u těla. Nikdo z nás zatím neví, o co tady jde. Nejšílenější je, že za měsíc nebo dva ta deska vyjde a lidi budou všechny ty nové písničky, které nikdy neslyšeli, poslouchat. A budou si říkat ‘Co to bylo? Pomoc!’ Až se přijdou podívat na náš koncert, poznají naše tváře, ale ta hudba bude zcela nová.”

“A to je to krásné, být neznámý. Je to radost,” říká Gem.

Plán je jednoduchý: nejprve vydat tři singly, pak desku a pak jet na turné a hrát bez přestávky.

Na turné bude kromě čtyř členů kapely ještě Jeff Wootton hrát na basu a Matt Jones na klávesy.

“Nikdy jsme se srovnávání s Oasis nebáli,” říká Liam. “Bylo jasné, že to budou lidi vytahovat, protože to byli zrovna Oasis. Ale abych byl upřímný, až začneme koncertovat s Beady Eye, budeme z toho pěkně nervózní, protože je to něco nového. Živé vystoupení zkoušíme už dva týdny a zní to skvěle. Šablona pro koncerty Beady Eye je stejná jako v začátcích Oasis. Vydat spoustu skvělých hitů, ne na desce složené ze skvělých hitů ‘z B-stran’. S Oasis se nám stalo, že jsme skončili na 18ti měsíčním světovém turné a neměli jsme vůbec čas vydávat novou muziku. Když se stanete velkou kapelou, tohle vás trochu zpomalí. Když začnete pěkně z čerstva, je to o písničkách. A mějte na paměti, že jsme nová kapela, nemáme v úmyslu si o sobě myslet příliš a chtít hned hrát na stadionech a ve velkých halách. Nechceme to přehánět, chceme hrát malé koncerty, dostat se do té nálady, pak natočit druhou desku, a tak postupně, užít si ten moment, kdy jsme nová kapela.”

“Jestli jsou Oasis Muhammad Ali, tak Beady Eye jsou Sugar Ray Leonard,” říká Gem. “Chceme, aby nás lidi objevili, abychom měli energii, vítr v plachtách, prostě chceme rock’n’roll. Není to o vysokých číslech, měsících strávených na turné, velikosti publika. Je to daleko intenzivnější a kdo ví, co se stane.”

“Moc nás nezajímají umístění v hitparádách, ale tohle by si zasloužilo úspěch,” říká Liam. “A je to vzrušující, nevědět, co se stane. Ale víme, že je to dost dobré na to, aby to změnilo lidské životy. Alespoň doufáme.”

“To poslání se nikdy nezmění,” uzavírá Gem. “Když to necítíte, vzdejte to. A takový den pro nás zatím nepřišel a ještě dlouho nepřijde.”

Zdroj: Sony Music, Lois Wilson, www.beadyeyemusic.com

Foto: Sony Music

Zaslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *