Tornádo Lue se vrací!

V sobotu 20. 10. se do České republiky vrací se svým koncertem slovenská undergroudová kapela Tornádo Lue. Akce proběhne v Písku v Pí local clubu od 21:00 hod a všichni, kdo kapelu znají mohou očekávat kvalitní hudbu, netradiční texty a skvělou zábavu.

Bratislavská formace Tornado Lue / Dušan Palko – kytara, Jana Tóthová – zpěv, Pavol Murín – baskytara, Jozef Čech – klarinet, tenorsaxofón a Juraj Hladný – bicí nástroje, Dodo Tarkay– basa,stálý host/  patřila mezi odborníky a i mezi diváky k nejlépe hodnoceným slovenským kapelám.

Většinou česky zpívající kapela vznikla v roce 1989, z různých důvodů se rozpadala a zase scházela. Své nejúspěšnější 2. album „Vlky“ z roku 1995 kapela vydala v době, kdy se poprvé rozpadla. Na hudební scénu se vrátila až začátkem tisíciletí i díky využití svých skladeb ve filmu Bohdana Slámy Divoké včely. V roce 2004 přišla na trh s 3. albem Nebeskí jezdci. Poslední koncerty odehrála o 2 roky později.

Spolu s písničkářem a harmonikářem Václavem Koubkem a Pavlem Fajtem získala skupina v roce 1996 výroční cenu Žlutá ponorka. Kapela vystupovala i v zahraničí (Francie, Holandsko, Velká Británie).

„Keď sme spustili naše punkovo-čardášové rytmy v spojení s rockom a slovanským jazykom,  ľudia nás prijímali s nefalšovaným nadšením,“ popisuje úspěchy formace Jozef Čech. Tornado Lue se se stali do jisté míry legendou – sice se o nich moc nepsalo, ale zároveň je (soudě alespoň z internetových diskusí) pořád někdo znovuobjevoval, případně na ně vzpomínal.

Česky zpívající Slováci byli vždy pudoví, ale zároveň  výrazně sebekorigující. Na jevišti působí dojmem, že hraní je pro ně neodbytná nutnost, nebližší možnost, jak ze sebe cosi  setřást. Hudba a projev Jany Tóthové obsahují tajemství, které se spojuje s bizarností.

Jejich odsýpající punkový swing 90. let  s naprosto nevšedním zpěvem Jany Tóthové dokázal v tom nejlepším slova smyslu probudit i mrtvého. Zpěvačka Jana Tóthová, výjimečná neobvykle posazeným hlasem a češtinou, kterou zpívá většinu textů jak z vlastní dílny, tak převzatých básní Sylvie Plathové či Bohumila Hrabala, je bezesporu jedním  z magnetů kapely. . Už na první desce působila jako zjevení: něžný a současně lehce nakřáplý dívčí hlas tu vyzpívává například nešťastné texty básnířky Silvie Plathové v překladu Jana Zábrany. „Povstávám z popele, vlasy mám z rudých stuh a žeru muže jako vzduch.“ – „Udělala jsem to znovu. Jeden rok z každých deseti to provedu.“ – „Je mi teprve třicet, a jak ta kočka musím umírat devětkrát.“

Tornádo Lue si stále zachovává pel originality postavené na průniku pubrockového „šramlu“, klezmeru, kabaretních a šansonových prvků, divokého swingu a psychedelie.

„Tato příšernost je okouzlující,“ napsal o prvním albu  Ivan  Hartman do časopisu Rock and pop a jeho slova byla pak opakovaně citována jako výstižná vizitka kapely.

Návrat Tornado Lue teď, po letech vypadá jinak. Hudební doprovod tvoří jen piáno a kytara, Jana Tóthová je dáma v nejlepších letech, vyzrál jí hlas, zcivilněl projev. Když zpívá to, co v 90. letech, je v tom cítit nostalgii a zároveň odstup: tehdy to byla bolest a emoce dospívající dívky, která se vyrovnávala se světem i se sebou; teď je to ohlédnutí „zkušeného člověka“, tj. otřískaného všemožnými karamboly.