Série prvních jmen na letošní Hip Hop Kemp

Letošní ročník Hip Hop Kempu se uskuteční v termínu 22. – 24. srpna 2013. Přípravy jsou v plném proudu a pořadatelé se pustili již do tradičního týdenního oznamování jmen, na které se mohou návštěvníci festivalu těšit a my vám nyní přinášíme souhrn několika prvních jmen.

„Bude letos ten Kemp vůbec?“ Jestli vás budily ze snů pochybnosti, co se děje s vaším oblíbeným fesťákem, respektive, proč se ještě v březnu nic neděje, máme pro vás dobrou zprávu. Hip Hop Kemp bude. Jestli už vám v uších šumí ozvěna skandovaného „Hip Hop Kemp, Hip Hop Kemp“, nám hraje v uších šílená opice na činely do rytmu slona, co nám skáče po hlavě. Nebo jinak. Jestli se těšíte, my se těšíme minimálně stejně. Vy se nemůžete dočkat, až zjistíte, co se chystá. My se nemůžeme dočkat, až vám to vykecáme. Vy máte občas obavu, jestli Kemp udrží krok a nestane se odkladištěm vyhořelého devadesátkového rapového odpadu. My ji neměli nikdy a letos už lautr ne. Známe se dvanáct let a tak trochu tušíme, co od sebe navzájem čekat, ne? A když jsme se tak pěkně shodli, tady je první letošní jméno:

Kendrick Lamar

O Kendrickovi se letos prostě nediskutuje. Kendrick prišel, viděl a zavraždil. Dalo by se říct, že v posledních letech

Compton ani ne tak podřimoval, jako spal. Spal tak tvrdě, jako kdyby byl závislej na valiu. Nejen že Kendrick Lamar byl během jednoho roku schopnej dostat město N.W.A zpátky na rapovou mapu, ale vydal jedno z nejlíp hodnocených alb loňska.

Existuje důvod, proč se jeho kapele Black Hippy přezdívá N.W.A 21. století. Jsou živý, ostrý, kvalitní. Stejně jako druhá Lamarova deska Good Kid, M.A.A.D City, jejíž singly dnes remixujou rappeři jako Jay-Z a ke spolupráci ho tahaj spratci jako A$AP Rocky nebo 50 Cent.

Pokud jeho talentu věřil Dr. Dre, který mu jeho novotu vydal, myslíme, že mu můžete věřit i vy. Lamar zabodoval už prvním albem Section.80, který vydal v roce 2011 takřka na koleni. Od tý doby se s Kendrickem začal trhat pytel. Uznávaný časopis XXL ho dokonce označil za jednoho z nejkomplexnějších umělců v novodobých dějinách rapu. Hudební stanice MTV šla ještě dál a pasovala ho na nejlepšího MC ve hře. Ale tohle všechno je jenom text. Lepší je důkaz místo slipů, nemyslíte?

Není proto nic jednoduššího, než vlízt na YouTube nebo iTunes a zabít se na tom, na čem se dneska zabíjí celá Amerika, včetně vašeho oblíbenýho rappera. Pokud je ale váš oblíbenej rapper Kendrick, potom už musíte třímat vstupenku na Hip Hop Kemp 2013 v ruce.

Občasný starosti o to, jestli bude tenhle fesťák vyváženej, co se týče rapovýho vkusu, jsme už vyvrátili dvanáctkrát. Letos to pálíme stejným směrem. Takže zatímco minulej tejden jsme měli něco pro vyznavače LA a jemný melancholie řízlý s totálním nasazením v podání Kendricka Lamara, dneska vám odkryjeme tlak, kterej přichází z New Yorku a Michiganu:

Oddisee a Apollo Brown

Apolla a Odissee spojuje jedna zásadní věc –MMG. Nejde ale o koně ze stáje Riky Rouzéj, ale o label Mello Music Group, pod kterým jsou oba interpreti upsaní. Jejich styly jsou vlastně dost odlišný. Zatímco producent Apollo Brown se soustředí spíš na tvrdší devadesátkovej boombap, čemuž odpovídá taky výběr rapperů při kolabech, Oddisee jede striktní baťůžkářství. Na Kempu se ale objeví spolu na jedný stagi, proto backpackers – namažte si rohlík a nandejte galoše, kolabo Apolla a Oddisee totiž funguje skvěle. Důkazem je několik skladeb, který mají oba interpreti společný. Mezi největší hymny patří skladba The Times, která se původně objevuje na Apollově instrumentálním albu Clouds, nebo Lower That Boom z Apollovy prvotiny The Reset.

Jejich sólový práce, který na festivalu taky zazní, si zasluhují zvláštní pozornost. Asi největší respekt má Oddisee za sérii čtyř mixtapů, pojmenovaných podle ročních období a vydaných v letech 2009 a 2010: Odd Summer, Odd Autumn, Odd Winter a Odd Spring. Poslední mixík dokonce deník Washington Post zařadil na seznam nejlepších lokálních hip-hop mixtapů za rok 2010. Jeho poslední deska, kterou vydal loni pod názvem People Hear What They See označily britský iTunes za nejlepší rapovej počin loňskýho roku. Takže tak nějak.

Zatímco Oddisee získával uznání jak v Anglii, tak v Americe, Apollo Brown si to jel na hulváta a jen za poslední rok vydal dvě znamenitý desky, který by neměly chybět žádnýmu milovníkovi detroitskýho a newyorskýho rapu, protože by se daly označit za underground klasiky pro labužníky. První album pod názvem Trophies vydal Brown s newyorským O.C. z kultovní kapely D.I.T.C., jeho druhý loňský kolabo Dice Game s detroitským Guilty Simpsonem vyšlo v listopadu. Co se produkce týče, obojí je naprostá masturbace.

A to je to, co je nahoře. Počítejte s námi: LA, Michigan a New York. Všechno granáty, různý styly, pro různý fans s odlišným vkusem. Všechno je ale kvalita. My to chceme slyšet, vy to chcete slyšet, všichni to chtěj slyšet na Hip Hop Kempu 2013.

Většinu lidí čas doběhne. Když mají kliku a kvalitní timing, jsou jednou napřed. Pak zleniví, poleví, klika je opustí, zbytek je doběhne a převálcuje.

No a pak je tu El-P.

Dělá si, co chce. Od začátků kariéry hrdý, že je „independent as fuck“. V devadesátých letech byl El Presidente celého underground rap hnutí. Nic lepšího, než jeho kapela Company Flow a jejich album Funcrusher Plus asi nebylo. Když tenhle rap řezal a jeho smetánka se scházela pod hlavičkou labelu Rawkus, byl u toho. Když kapelu rozpustil a k labelu poznamenal: „Signing with Rawkus? I’d rather be mouthfucked by nazis unconscious“, založil si label vlastní. DefJux, pro další podzemní perly – Cannibal Ox, Mr.Lif, Cage, Aesop Rock, RJD2 se vytrvale potápěl a tahal na světlo ve svým baťohu. A v době, kdy většina undergroundu odpočívá v pokoji na svém místě – pod zemí, jede El-P jakoby nic.

Jestli El-P něco umí, pak překvapit. Třeba když produkuje pro Zack De La Rochu, zpěváka Rage Against The Machine nebo když udělá celou desku pro Killer Mikea. Umí být vizionář – třeba Dizzee Rascal nenašel svůj první label v Americe někde na majoru, ale stal se z něj Def Jukie. A umí se důstojně odmlčet – alba vydává po pěti letech jak Michael Jackson a rozhodně nevypouští každou kravinu, co ho napadne.

El Producto, jeden z nejlepších producentů na mikrofonu, to měl vždycky trochu jinak. Věděl, proč říká: „I’m not trying to be different, I am.” Dělá zásadně věci, které ho děsí. Bojuje nekonečnou válku sám se sebou a výsledkem je, že v roce 2013 je El-P stejně relevantní jméno jako v roce 1997. Žádná pochodující zasmrádlá konzerva likéru z minulosti, je to živoucí pulzní plasma, teleportovaná z budoucnosti. Nezvou ho kázat na srazy řídnoucích řad ikon oldschoolu. A-Trak ho zve na remix s Jim Jonesem, Flatbush Zombies a Juicy J. Zve ho Mr.Muthafuckin eXquire na remix “The Last Huzzah”s lineupem Despot, Das Racist, Danny Brown. Pozvěte klidně Biggieho, El-P nechá na ostatní prskaly za mikrem stejně zapomenout. Že je jedna z největších postav v historii hiphopu divnej bílej zrzek z New Yorku, je možná divný, ale je to tak. A na Hip Hop Kempu 2013 se o tom budeš moci přesvědčit na vlastní ucho i bulvu.

Po třech týdnech kochání se americkým rapem a jeho moby dick přírůstky v lineupu Hip Hop Kempu 2013 přišel čas na domácí rybník. Je nejvyšší čas zjistit, jaké velryby, štiky a žraloky nabízí domácí rapové vody. Začnem tím nejlepším, co můžete aktuálně dostat v Česku a Polsku.

Ektor & DJ Wich za hrad a most. Bisz s kapelou za červeno bílou. Nebo spíš oboje na hrad a na Kemp.

Jestli není o něčem v současném CZ rapu diskuze, tak asi o tom, že Ektor & DJ Wich jsou Number 1. Jednomu vděčí tři čtvrtiny scény za to, že aspoň chvilku mohli snít o tom, že mají rapovou kariéru a aspoň tu chvilku, kdy rapovali do jeho beatu, se jim za to nikdo nesmál. Druhý je na scéně relativně chvilku, ale proč už je to tvýho rappera oblíbenej rapper? Když Ektor a DJ Wich spojili síly, všechno to do sebe zapadlo naprosto dokonale jako Tetris.

Pokud chcete znát největší aktuální jméno polského rapu, stačí vám čtyři písmena: B I S Z. Jeho spojení s Kempem není nic náhodného, ani úplně nového. Na fesťáku s atmosférou už dával jako mlaďas Kempovou hymnu mezi dvaceti vyjukanými polskými rappery. Co loni vydal desku Wilk Chodnikowy, polské rapové LP roku 2012, už je přeci jen trochu jinde. Nezapadá do škatulek, vymyká se stereotypním představám o polských rapperech. Působí jak naprosté zjevení. Jeho vášeň, poezie, odvaha pustit se i za bezpečnou zónu hranic hiphopu a vstoupit na tenký led experimentování s jinýmy styly muziky, to všechno je třeba zacenit. Nebo další výzva v podobě živelných koncertů s živou kapelou, MPCčkem a DJem. To vše z něj dělá originál a jednoho z černých koňů letošního Kempu.

Další pán na holení je Stalley.

Nebo na holení. S fousama jak Rumcajs nebo El Bahrajný mu to sekne, s nima by do koše jistě putovala i velká dávka jeho charizma. Ale ne že by snad krom imáž neměl co nabídnout. Autenticita. Ztotožnění, vžití. Tohohle týpka prostě fíluješ. Poslouchat jeho “Pound“ je jako bys mu měřil tep. Obyčejnej kluk z Ohia v kšiltovce s odznakama není až tak daleko jako fata morgána odlesku drahého kamení. Blue Collar Gang. Cejtí v sobě klíčit kořeny Afriky. Cejtí na sobě karabáč z plantáže. Cejtí hrdost jak Černý Panter. Má sny jako každej kluk z ulice a chce jen, co mu patří. Maybach Music Group. Postel plnou sneakersek jak pán. Buben od Chad Huga. Smlouva na MMG, 3 kusy mixtapes, žádný album venku, ale hype obrovskej jak Ohio… To není náhoda. A jestli nebude muset z plnovousu tasit bambitku a střelit po haters žaludem, aby mu nevzali žlutý hodinky s kamínkama, něco z něj bude. Něco novýho. Něco velkýho.

To Organized Threat je parta, co to má úplně jinak.

Klasicky. Tady se navazuje na tradice, slovo „uvědomělý“ skloňují častěji, než cokoliv jiného a myslí to tak upřímně, že to nemusí ani říkat. To pozná i blb. Podzemní vypravěči rýmů, co kladou mnohem větší důraz na obsah, než na formu, i když ani ta jim není lhostejná. A spíš, než výčtu nul na kontě, párů tenisek ve skříni, koní pod kapotou nebo řetízků na krku, se dočkáte rozebírání sociálních tlaků a politické nespravedlnosti. OT sice založil MC se značně nepoetickým jménem Poetic Death, dost možná hlavním tahounem je ale momentálně Gavlyn. A když má uvědomělá female MC u svého videa v kolonce počtu shlédnutí číslo přes 4 miliony, že vypadá nadějně? Jo, vypadá.

Baauer

Tedy ten, do jehož monstr hitu “Harlem Shake“ trsají v potápěčských ploutvích i fotbalisti ACS.

Že je “Harlem Shake“ pojem a terminus technicus pro válec tanečních parketů, o tom se nemusíme dlouze bavit. To by němej neřek, kdybys mu hubu roztrh. Baauer na všech těch videích dost pravděpodobně nasbírá tolik views, že z toho Rihanně ztuhne bradavka a Psy sežere aspoň dva psy a pak svoje fešácký brejle do rytmu “Gangnam Style“. Až přijdou Baauerovi všechny tantiémy, vezme si 2 roky prázdnin a bude si celou dobu zpívat “Big Pimpin“. Co je ale na tom paráda? Baauer není one hit wonder. Je to jeden z nejlepších trap producentů, vydává u Dipla na Mad Decent a na LuckyMe, v současnosti jede tour Worst Of Both Worlds s dalším planetárníkem jménem Danny Brown, dělá s lidma jako Just Blaze… Až spustí “Higher“ nebo “Harlem Shake“, nafoukne se hangár jak raketa Ládínka Smolíka a vystřelí do vesmíru.

Shystie

Holek za mikrofonem není v syrovém chlapském světě rapu nikdy dost. Když už to nejde přes skills, musí se u toho aspoň vypadat. Pomáhá tvářit se koketně a poňoukat erotické fantazie pánů posluchačů. Druhá možnost je, že umíte sypat jak hovado a kukuč, nekukuč, trháte s andělským úsměvem mikrofony na kusy. Jo a pak je možnost třetí, nejlepší. Kombinujete obojí – umíte sypat jak hovado a ještě u toho vypadáte velice sjízdně. Tak tohle je případ londýnské Shystie. Není moc krotitelek mikrofonu, co by s ní chtělo soupeřit ani ve světě grimeu, natož pak za jeho hranicemi.

Shabazz Palaces

Je málo smutnějších věcí, než stárnoucí rappeři. Žijí slábnoucí ozvěnou dnů minulých, život ve vlastní bublině, kde se čas zastavil. Při pohledu zvenčí vypadají často hrozivě. Jak zápasnický šampion, kterému se na oslavě velkého jubilea hryzla pumpa. Když vám řeknu, že projekt Shabazz Palaces má na svědomí Butterfly z kapely Digable Planets, klidně se lekněte. Bojte se, že je to další z té nekonečné fronty, co nedokázal odejít. Ani na vrcholu, ani cestou dolů, dokud to ještě šlo důstojně. A jak bude jeho jazzy hip hop znít dnes. Budete se bát zbytečně. Shabazz Palaces není jazzy hip hop. Shabazz Palaces je muzika jako žádná druhá. Shabazz Palaces je nemoc. Shabazz Palaces je návrat do budoucnosti rapu. Shabazz Palaces je tak jinak, že nevíte, jestli je pozadu za Afrika Bambaataa nebo napřed Golf Wang. Shabazz Palaces je dost možná nejlepší projekt, o jehož existenci jste neměli nejmenší tušení. Ohromí vás jako létající Čestmír.

Hip Hop Kemp 2013:

• KENDRICK LAMAR /USA/
• EL-P /USA/
• BAAUER /USA/
• ODDISEE & APOLLO BROWN /USA/
• STALLEY /USA/
• ORGANIZED THREAT ft. Gavlyn, Poetic Death, Yarah Bravo, DJ Dubplates, DJ Mike Steez /USA, SWE/
• EKTOR & DJ WICH /CZ/
• BISZ & B.O.K Liveband /PL/
• SHYSTIE /UK/
• SHABAZZ PALACES /USA/

Vstupenky na Hip Hop Kemp 2013

Normální vstupenky / VIP vstupenky

březen – květen: 1 200,- Kč / 2 400,- Kč

červen – červenec: 1 300,- Kč / 2 500,- Kč

srpen: 1 400,- Kč / 2 600,- Kč

na místě: 1 500,- Kč / 2 700,- Kč